Dnes již jen několik málo nejstarších občanů Kuřimi ovládá dialekt, kterým se zde na přelomu století běžně mluvívalo. Předkládám zde pro pobavení a snad i pro poučení krátkou ukázku.

Ukázka starého kuřimského dialektu

Dříve neměli řezníci ha huspučtí žádný chladničke, a tak se museli nechat nadělat na letu ledo. Ten putum naskládali do šopně a to vublažili slámó, abe se led neruzspostíl. Led dělávali chlapi, keří neměli v zémě žádnó práco. Beli tu tesaří a zednící. Včílka bechme řekli,.ži só nezaměstnaní. Ale tenkrát se tu tak nebralo. Skuru každé mňél kósek pulíčka, držél kuzo, hanu he krávo, a tak tém leduváním necu přivedělál. Ledaři měli sekere a na tupůrkách klínový sekáče, keréma nasekali z ledo kre. Te dutáhle hákama, jaký majó hasičí, na břeh k Hrazdiluvém, keří bévali v malé chalópce na krajo rebníka a měli muc děcek, takži se říkalu: „Je vás jak ho Hrazdilů.“

Na břeho led rosekali na menší kóske, abe je muhli nalužit sedlákuvi du kurbe.

Me klocí sme měli přitem take zábavo.Vuzili sme se na krách a nehdy sme hodělali he námuřní válko mezo dvóma krama. Vudstrkuvali sme se laťama, kerý sme velámali z farskýho pluto a jeli pruti subě. Při srážce se nekerá kra ruzlumila a pak padli bujuvnící du vode a skópali se. Prutuže měli strach jít dumka, abe je matka neveplatila, sošili se vubyčejně ho Slaninů.

Dež pu velámání narustl nuvé, slabé led, tak sme „drátuvali“. Hodělali sme řado, chetli se za roke a hotíkali pu ledě. Přiď nama se hodělala vlna, led prašťél a běda, gdu zvostál vzado; pud ňém se led prulumíl.

Take sme se vuzili na želízkách. Měl je málugdu a dež, tak každý hiný. Želízka bele na vinte, ale te skuru nihdá nedržele, a tak sme je přivázali na butek pumucí pruvázků a kóska dřívka jaku róbléko. (Chudák nedukrvená nuha!) Při bruslení bévala žízeň; želízkem se pruklókla du ledo díra, lehlu se na břoch a pela se zdravutně nezávadná vuda. (Duvupravde nihdů z tuhu nebél nemucné). Bruslili sme take na putuko, po selnici a he na lókách, na keréch včílka stují Kuřim jih.

Josef Fikejs, Leoš Prušvic